Krušné hory

2008, čtvrtek 8. 5. – neděle 11. 5.

Čtvrtek

kh_14_preview.jpg kh_15_preview.jpg
kh_16_preview.jpg kh_17_preview.jpg
kh_18_preview.jpg kh_19_preview.jpg  
Luby u Chebu. Tady končí koleje a začíná moje cesta po Krušných horách. Odcházím z městečka a mizím do divočiny. V Libockém dole se u silnice skrývá tajný oddíl bolševníků. Měří kolem 3 metrů. Pod suchými stonky raší letošní generace.

Cesta po horkém asfaltu je dlouhá. Najednou mám silnice dost a beru to hákem strmě vzhůru do lesa, směr Hamerský vrch. V osamocené chaloupce u lesa dostávám od dobrého poustevníka vodu a rady na cestu.

Jdu pustým krajem. Je horko. Ospalé koleje v Rotavě spí železným spánkem. Do vsi je to ještě pěkně daleko a do kopce. Na silnici čekám, že mě některé z protijedoucích aut vezme s sebou. U domorodců si nechávám batoh a nalehko mažu do strmého svahu prozkoumat čedičové varhany.

Je horko. Chladím si nohy v potoce nad vesnicí. Nekonečně dlouhá, nekonečně přímá lesní silnice, slunce mi buší do hlavy. Začínám hledat místo k noclehu. Pramen nikde, jen čůrky stékající z blátivých travin. Rozbíjím stan na vrchu Vřesovec. Je tu potůček který vytéká z náhorní slatiny. Večeřím gulášovou polévku vylepšenou rýží a čočkou.

image001.gif
30 km, nastoupáno +560 m, sestoupáno -370 m

Pátek

kh_20_preview.jpg kh_22_preview.jpg
kh_21_preview.jpg kh_23_preview.jpg kh_25_preview.jpg
kh_28_preview.jpg kh_30_preview.jpg  
Večerní čaje mě v noci vyhání pod oblohu plnou jasných hvězd. Je půl šesté, vařím si šípkový čaj a 3v1. Snídám celozrnný žitný chléb, eidam a česnek. Balím stan a padám dál. Kolem kvetou zdivočelé ovocné stromy. Připomínají lidi kteří je tu kdysi vysadili. Z jejich domů jsou už jen hromady kamení.

Krásnou krajinou se blížím k vrchu Javorník. Nedaleko tunelu na trati do Potůčků piju vodu z pramene lahodné chuti. Stoupám do táhlého kopce a rychle lezu na rozhlednu na Tisovském vrchu. V dálce je vidět Klínovec. Postupně zjišťuju, že voda z tábořiště nebyla úplně neškodná. Dvakrát letím na WC.

Vyprahlým lesem sestupuju do Perninku. Na kraji vsi je stánek: pivo, zmrzlina, klobásy. Šilhám po něm, ale jdu dál. V Abertamech si kupuju okurku, sýr, pytel sušenek a 3 zmrzliny. V zaskleném přístřešku u krámku lížu zmrzliny. Pozoruju sršně který zabloudil dovnitř a hledá cestu ven. Z Abertam se silnice táááhne do kopce, je vedro, kolem mne sviští auta.

Cesta je dlouhá, nejdelší je cesta po asfaltu. Ranní voda mě žene do křoví na WC. Boží Dar. Němečtí turisté si dávají oběd, já si dám Klínovec. Stoupám po sjezdovce, škoda že vleky stojí. Mám chuť skočit na kotvu a nechat se vytáhnout. Konečně jsem zase na lesní pěšině, kolem jsou malé ostrůvky sněhu. Na vrcholu si dávám vodu z vlastních zásob a živočišné uhlí. Rozkládající se rozhledna a chata jsou zavřené, snad mi nespadnou na hlavu.

Tábořím pod Macechou. Vodu z blátivého potůčku neriskuju. Čerpám ji přímo z podzemí z vodárny. Největší práci dal těžký litinový poklop. S plným ešusem vody se špatně leze po rezavém žebříku. Je šero a svítí měsíc když vařím francouzskou polévku obohacenou rýží s čočkou. K večeři mi štěká srnec který se motá někde poblíž.

image002.gif
40 km, +1205, -900

Sobota

kh_32_preview.jpg kh_33_preview.jpg
kh_34_preview.jpg kh_35_preview.jpg
kh_36_preview.jpg kh_37_preview.jpg  
Budím se v pět. Bolí mě hlava, včera jsem pil málo. Jdu pro vodu. Několikrát slézám a stoupám po vodárenském žebříku. Snídám 3v1 a zbytek sušenek. Nutím se vypít 2 litry čaje.

Jsem zase na cestě, je zima a fouká. Nalehko vybíhám na Meluzínu. Nádherné výhledy do dálky, Ostrov a Karlovy Vary mám jako na dlani, Doupovské hory na dostřel. Kdybych v tuhle chvíli věděl, že červená značka vede jinudy než ukazuje moje mapa, určitě bych po ní nešel. Cesta kterou jsem se vydal byla delší a horší.

Silnice přes Horní Halži do Měděnce je dlouhá a horká. Musím na WC. Z Měděnce je skvělý výhled na Klínovec a Fichtelberg. Jdu vzdušnou čarou na přehradu Přísečnice. Nade mnou mávají svými lopatkami obři. Je vedro. Musím na WC. Jdu kolem Přísečnické přehrady na pitnou vodu. Z nekonečného asfaltu konečně uhýbám na krásnou polní cestu. WC. Přicházím do příjemného stínu lesa. WC. Vedle cesty stojí v kruhu otisků kopýtek zvěře dva pařezy. Přátelé, kteří se kořeny drží i po smrti.

Slunce pálí, stromy mě před ním nekryjí, mám ho přímo v zádech. WC. Mám žízeň, ale raději nepiju a ani nejím abych nemusel lítat na WC. Vycházím z lesa a beru směr přímo na Horu Svatého Šebestiána. Kolem mne stojí další obři. Tihle jsou rozkročeni a spojeni dráty. Přicházím do vsi, vítají mě větrné mlýny ze dřeva a Kristus ze sádry. Z auta vystupuje rodinka, u vietnamského prodavače si kupují vodníka. Rychle mizím pryč.

Jdu kolem zrušené zpustlé trati, vedle cesty jsou rašeliniště. Voda která z nich stéká je kalná a jistě zdraví neprospěšná. První slušný pramen nacházím až v údolí Kameničky. Stavím stan, meju si nohy v potoce a vařím 2 litry čaje.

image003.gif
40 km, +505, -835

Neděle

Zima mě budí ve dvě hodiny ráno. Spacák už něco pamatuje a lepší léta má asi za sebou. Vařím si 3v1 abych se zahřál. Vstávám v šest. Snídám čaj. Balím stan a svižně, abych se zahřál, sestupuju podél potoka. Přehrada Kamenička ještě spí.

Třetí mlýn na soutoku Kameničky, Chomutovky a Křimovského potoka už mě nevítá. Zmizel. Nádherným Bezručovým údolím klesám do Chomutova. Zapadám do civilizace. Zítra se mi bude stýskat po bolavých zádech a zimě ve spacáku.

image004.gif
15 km, +5, -360

Shrnutí

image_profilcelk.gif
Celkový výškový profil
Celkem: 125 km, nastoupáno +2275 m, sestoupáno -2465 m