Luby u Chebu. Tady končí koleje a začíná moje cesta po Krušných horách. Odcházím z městečka a mizím do divočiny.
V Libockém dole se u silnice skrývá tajný oddíl bolševníků. Měří kolem 3 metrů. Pod suchými stonky raší letošní generace.
Cesta po horkém asfaltu je dlouhá. Najednou mám silnice dost a beru to hákem strmě vzhůru do lesa, směr Hamerský vrch.
V osamocené chaloupce u lesa dostávám od dobrého poustevníka vodu a rady na cestu.
Jdu pustým krajem. Je horko. Ospalé koleje v Rotavě spí železným spánkem. Do vsi je to ještě pěkně daleko a do kopce.
Na silnici čekám, že mě některé z protijedoucích aut vezme s sebou. U domorodců si nechávám batoh a nalehko mažu
do strmého svahu prozkoumat čedičové varhany.
Je horko. Chladím si nohy v potoce nad vesnicí. Nekonečně dlouhá, nekonečně přímá lesní silnice, slunce mi buší do hlavy.
Začínám hledat místo k noclehu. Pramen nikde, jen čůrky stékající z blátivých travin. Rozbíjím stan na vrchu Vřesovec.
Je tu potůček který vytéká z náhorní slatiny. Večeřím gulášovou polévku vylepšenou rýží a čočkou.
30 km, nastoupáno +560 m, sestoupáno -370 m
Pátek
Večerní čaje mě v noci vyhání pod oblohu plnou jasných hvězd. Je půl šesté, vařím si šípkový čaj a 3v1.
Snídám celozrnný žitný chléb, eidam a česnek. Balím stan a padám dál. Kolem kvetou zdivočelé ovocné stromy.
Připomínají lidi kteří je tu kdysi vysadili. Z jejich domů jsou už jen hromady kamení.
Krásnou krajinou se blížím k vrchu Javorník. Nedaleko tunelu na trati do Potůčků piju vodu z pramene lahodné chuti.
Stoupám do táhlého kopce a rychle lezu na rozhlednu na Tisovském vrchu. V dálce je vidět Klínovec. Postupně zjišťuju,
že voda z tábořiště nebyla úplně neškodná. Dvakrát letím na WC.
Vyprahlým lesem sestupuju do Perninku. Na kraji vsi je stánek: pivo, zmrzlina, klobásy. Šilhám po něm, ale jdu dál.
V Abertamech si kupuju okurku, sýr, pytel sušenek a 3 zmrzliny. V zaskleném přístřešku u krámku lížu zmrzliny.
Pozoruju sršně který zabloudil dovnitř a hledá cestu ven. Z Abertam se silnice táááhne do kopce, je vedro,
kolem mne sviští auta.
Cesta je dlouhá, nejdelší je cesta po asfaltu. Ranní voda mě žene do křoví na WC. Boží Dar. Němečtí turisté
si dávají oběd, já si dám Klínovec. Stoupám po sjezdovce, škoda že vleky stojí. Mám chuť skočit na kotvu
a nechat se vytáhnout. Konečně jsem zase na lesní pěšině, kolem jsou malé ostrůvky sněhu. Na vrcholu si dávám
vodu z vlastních zásob a živočišné uhlí. Rozkládající se rozhledna a chata jsou zavřené, snad mi nespadnou na hlavu.
Tábořím pod Macechou. Vodu z blátivého potůčku neriskuju. Čerpám ji přímo z podzemí z vodárny. Největší práci
dal těžký litinový poklop. S plným ešusem vody se špatně leze po rezavém žebříku. Je šero a svítí měsíc
když vařím francouzskou polévku obohacenou rýží s čočkou. K večeři mi štěká srnec který se motá někde poblíž.
40 km, +1205, -900
Sobota
Budím se v pět. Bolí mě hlava, včera jsem pil málo. Jdu pro vodu. Několikrát slézám a stoupám po vodárenském žebříku.
Snídám 3v1 a zbytek sušenek. Nutím se vypít 2 litry čaje.
Jsem zase na cestě, je zima a fouká. Nalehko vybíhám na Meluzínu. Nádherné výhledy do dálky, Ostrov a Karlovy Vary
mám jako na dlani, Doupovské hory na dostřel. Kdybych v tuhle chvíli věděl, že červená značka vede jinudy
než ukazuje moje mapa, určitě bych po ní nešel. Cesta kterou jsem se vydal byla delší a horší.
Silnice přes Horní Halži do Měděnce je dlouhá a horká. Musím na WC. Z Měděnce je skvělý výhled na Klínovec
a Fichtelberg. Jdu vzdušnou čarou na přehradu Přísečnice. Nade mnou mávají svými lopatkami obři. Je vedro.
Musím na WC. Jdu kolem Přísečnické přehrady na pitnou vodu. Z nekonečného asfaltu konečně uhýbám na krásnou
polní cestu. WC. Přicházím do příjemného stínu lesa. WC. Vedle cesty stojí v kruhu otisků kopýtek zvěře dva pařezy.
Přátelé, kteří se kořeny drží i po smrti.
Slunce pálí, stromy mě před ním nekryjí, mám ho přímo v zádech. WC. Mám žízeň, ale raději nepiju a ani nejím
abych nemusel lítat na WC. Vycházím z lesa a beru směr přímo na Horu Svatého Šebestiána. Kolem mne stojí
další obři. Tihle jsou rozkročeni a spojeni dráty. Přicházím do vsi, vítají mě větrné mlýny ze dřeva a Kristus
ze sádry. Z auta vystupuje rodinka, u vietnamského prodavače si kupují vodníka. Rychle mizím pryč.
Jdu kolem zrušené zpustlé trati, vedle cesty jsou rašeliniště. Voda která z nich stéká je kalná a jistě zdraví
neprospěšná. První slušný pramen nacházím až v údolí Kameničky. Stavím stan, meju si nohy v potoce a vařím 2 litry čaje.
40 km, +505, -835
Neděle
Zima mě budí ve dvě hodiny ráno. Spacák už něco pamatuje a lepší léta má asi za sebou. Vařím si 3v1 abych se zahřál.
Vstávám v šest. Snídám čaj. Balím stan a svižně, abych se zahřál, sestupuju podél potoka. Přehrada Kamenička ještě spí.
Třetí mlýn na soutoku Kameničky, Chomutovky a Křimovského potoka už mě nevítá. Zmizel. Nádherným Bezručovým údolím
klesám do Chomutova. Zapadám do civilizace. Zítra se mi bude stýskat po bolavých zádech a zimě ve spacáku.
15 km, +5, -360
Shrnutí
Nikdy nepijte vodu která nevyvěrá ze země ale stéká z mokřin.
Pramenů je v Krušných horách málo.
Západní část Krušných hor je odlehlejší a rozsáhlejší než východní.
Spousta cest je vedena po asfaltu.
Choďte mimo turistické cesty. Je to dobrodružnější.
Máte-li rádi překvapení, používejte starší mapy.
Když se budete chovat nenápadně, jistě uvidíte a uslyšíte lesní zvířata.
Vypravte se do Bezručova údolí.
Lepší žízeň než sračka.
Celkový výškový profil
Celkem: 125 km, nastoupáno +2275 m, sestoupáno -2465 m